U červeného kostela

Komunita teplického sboru Církve bratrské na nás zapůsobila svou vzájemnou blízkostí a absencí anonymity, jindy tak povědomé z velkoměstských kostelů. Tuto soudržnost a civilní intimitu jsme se pokusili promítnout i do měřítka novostavby modlitebny na krásném pozemku se zapěstovaným sadem. Část pozemku před kostelem jsme přitom věnovali veřejnému prostranství, které plynule navazuje na zastávku trolejbusu. Vzadu v sadu se počítá se zázemím pro dětské letní tábory na zahradě. Modlitebnu jsme navrhli přízemní s orientací hlavního sálu proti jeho delší straně, kde je při zaobleném sezení společenství v bližším kontaktu. Ta se pak promítá i do samotného zakřivení fasády, které dělí dům na křídlo se sálem a křídlo s jeho zázemím. Červeným štítem se pak obracíme směrem do ulice, která se již podle jednoho červeného kostela jmenuje. Tak proč se ke své adrese také nepřihlásit.